Kým jsem a kým jsem byla

Jmenuji se Lucie a mnoho let se zabývám nejen šatníky lidí. Už ani nespočítám kolik jsem jich vyplenila a zase naplnila. Dámské i pánské. Dalo by se říct, že v mnohém se moje práce nezměnila, jenže opak je pravdou.

Moje webovky se za posledních 20 let měnily, hýřily fotkami mojí práce, známými osobnostmi, a tak trochu tím, co byste „měli“ a „neměli“.

Svou práci odjakživa miluji, ale poslední roky jsem svůj život rapidně zpomalila. Studovala jsem (a stále studuji) informace nejen o pomalejším způsobu života, ale taky o „fast fashion (rychloobrátková móda) vs. „slow fashion“ (pomalá móda) a konečně otevřela oči.

Zbožňovala jsem nákupy. Ba ne, byla to přímo posedlost! Mé skříně se prohýbaly a když se můj botník naplnil děsivým číslem 150, uvědomila jsem si, že tohle asi není život, který chci žít. 

Proč pořád nakupujeme?

Nejsem psycholog, ale myslím, že především z pocitu prázdnoty, nenaplněnosti, stresu, frustrace, možná bolesti? A taky pod tlakem reklam, influencerů, i jiných lidí. Máme pocit, že v nových barevných šatech budeme šťastnější. Je to tak jednoduché si něco pořídit, stačí projít obchoďák a za „hubičku“ si něco odnést! Co za tou věcí za pár kaček stojí, o tom málokdo přemýšlí. Že to nejspíš šilo dítě na druhém konci světa, to si nechceme připustit. Více o problematice fast fashion si přečtěte v samostatném ČLÁNKU.

Mou vizí je nenakupovat s klienty v obchodech s rychloobrátkovou módou (pokud přemýšlíte jaké to jsou, tak bohužel všechny, které najdete v obchodních centrech a nejen tam). Já sama v nich už téměř nenakupuji. Samozřejmě, když potřebuji něco urgentně, např. ponožky pro dítě, tak tam zaskočím.

Takže už nikdy nákupák?

Ne. Neznamená to, že byste si neměli už nikdy koupit tričko nebo jiný kousek, který hledáte, v řetězci. Stále tam ještě s klienty nakupuji, někdy je to žádoucí. Fakticky jde totiž hlavně o to, danou věc nosit a unosit. To platí o jakékoli věci, třeba i té ze sekáče nebo Vinted. 

 Mým cílem je vytvořit vám smysluplný šatník. Nejde jen o to, zda máte nějaký kousek z řetězce. Jistě, že je lepší, ekologičtější, a především etičtější pořídit si něco od udržitelné a ještě lépe lokální značky. Zdaleka nejlepší řešení pro naši matičku zemi je ale nakupovat z druhé ruky, ze swapu a nebo nenakupovat vůbec. 

Ovšem ne vždy je toto možné, nebo žádoucí. Dle mého názoru je stěžejní mít doma kousky, které nosíme a děláme to rádi. Ale děláme to? V drtivé většině ne. Něco koupíme, pak zjistíme, že nám to už nesedí, srazilo se to po jednom vyprání, vybledlo to, jsou na tom žmolky, anebo dokonce tu danou věc máme stále ještě ve skříni i s cedulkou a nikdy ji neoblečeme. Připadá vám to povědomé? Nebojte se, nejste v tom sami. Pokud i toto chcete změnit, jsem tu pro vás.

Co vnímám jako podstatné?

Podstatné je milovat svůj šatník. Zní to povrchně? Ne, je to přesně naopak. Když totiž máte ve skříni jen kousky, které milujete, ve kterých se cítíte skvěle, VŽDY MÁTE CO NA SEBE.

A to je můj cíl, má práce. Pomoct vám sestavit funkční, udržitelný šatník.

PS: Móda není pro fiflenky. Je to sebevyjádření nás samých. Oblečení má být především funkční, ale taky tím, co nosíme, dáváme jasně najevo, kým jsme. A opravdu tím nemyslím, že máme nosit značkové věci s nápisem přes celá záda. Vypadat skvěle můžete i v těch nejjednodušších kouscích oblečení. A pokud budou z kvalitního materiálu a ještě ke všemu z udržitelného zdroje, to bude už jen třešinka na dortu.